KCD2: Óda na Jindru

 Tady jsou dva vynikajicí covery v české a anglické verzi:

A tady je originál:

KCD2: Ptáčkova píseň

 Parádní píseň od Luka Dalea, představitele Jana Ptáčka:

 

KCD2: Modlitba z Facebooku

 Nalezeno na Facebooku:

KCD2: Statistiky

 

 

 

KCD2: Dohráno. 10 z 10

Kingdom Come: Deliverance mě dostalo. A to tak, že dokonale. Hru jsem dohrál přesně před týdnem. od té doby trávím čas tím, že sjíždím různá videa o hře, poslouchám soundtrack, probírám se screenshoty a píšu tenhle blog.

Prožívám to, co jsem asi ještě nezažil: nedokážu se od hry odpojit. Už to mám dohrané, ale nedokážu se věnovat ničemu jinému. A trvá to už týden.

Už jen z toho, kolik postů o hře jsem namastil sem na blog, vypovídá o tom, jak mě uchvátila a jak na mě zapůsobila. Dělám to proto, že si chci všechny ty skvělé momenty poznamenat a uchovat.

Musím vypíchnout ty věci, kde je KCD2 bezkonkurenčně a o parník před veškerou konkurencí. A to je hudba, imerze a cutscény. Hudba od Jana Valty a Adama Sporky je tak skvělá, že jsem si koupil soundtrack a pouštím si ho dokola. Ani Witcher 3 nemá tak vymakané cutscény. Grafika a práce se světlem je tak parádní, že mi leckteré screenshoty připomínají plátna starých mistrů.

Vizuály kdekoliv v přírodě a zejména kolem Trosek, ve skalách Apoleny nebo v údolí kolem Suchodla jsou prostě kulervoucí.

Příběh od Dana Vávry je skvělý. Staví na výborných postavách, ještě víc než v první díle. Postavy jsou jasně zapamatovatelné, se silným charakterem a chováním. Ke každému z Čertovy smečky cítím vztah. A ještě víc tomu pomáhá skvělý český dabing a používání hovorové a sprosté mluvy. Hlavní příběh má logiku a spád, i přes krkolomné zápletky a twisty dává smysl a drží pohromadě. A hlavně: ani na vteřinu nenudí.

Jasně, uměl bych si představit více rozvětvený příběh s více volbami. Ukažte mi takovou hru: ani Red Dead Redemption takové není. Menšími volbami je hra přecpaná, každý quest se dá hrát různými cestami. Totéž platí pro dialogy, které lze sehrát rozličně s různým výsledkem.  Zásadních voleb tu také pár je. Jen si to zrekapitulujme: zda vypálit Semín nebo ne, zda vypálit ves Malešov nebo obětovat spolubojovníky, zda zachránit Samuela anebo si udržet stříbro.

A je tu pak spousta dalších voleb. Jak bude vypadat Čertova smečka. Přežijí Mikeš a Kozel, nebo ne? Co mlynář Krejzl, zhotoví střelný prach, anebo bude viset? Přežije poustevník v Apoleně, anebo bratři křižovníci? Zachrání se Pavlena? Smíří se Vajda s Marikou, nebo ne? Přežije Vrána a připojí se k Čertově smečce, nebo zemře v Zikmundově táboře? Vyspí se Jindra s Rosou a/nebo s Kateřinou, nebo s Ptáčkem? Pomůžu Janovi z Suchotlesk získat tělo jeho bratra, nebo se spřáhnu s Kumány? To nejsou malé volby. Jen nemají až tak zásadní dopad na konec hry.

Subquesty jsou parádní. Některé jsou laděné do vážné tóniny, jiné jsou bohapustá prdel. Ty nejlepší jsou někde napůl. Hledání koně Pepíka pro ožralého lovčího, chlastačka s Kumány u rybníka, muzikanti Michal a David, Sešívaní Toníci, Bohuta v roli legáta - to všechno jsou prostě klenoty. 

Jasně, uměl bych si představit méně generická NPC. Když po dvacáté potkám ten samý obličej u jiné postavy, imerzi to trošku rozbíjí. Tady má výhodu takové Baldur!s Gate s generátorem obličejů: můžou si nagenerovat, kolik kombinací chtějí. Warhorse může jen měnit vousy a vlasy, což bohužel nestačí. Ani hlasů pro vedlejší NPC nemají dost. 

Naštěstí, klíčové postavy jsou unikátní, rozpoznatelné a charakteristické. A není jich vůbec málo.

Nepřátelé mají osobnost a charakter, Ištván, Oto von Bergov, Markvart von Aulitz, Erik i sám Zikmund Liška Ryšavá. Není tu nouze o vypjaté situace a plot twisty, kdy se úplně promění loajalita a vztahy.

Díky herním mechanikám jsem měl neustále pocit živoucího světa. Už jen tím že jsem si musel zajišťovat jídlo a lektvary, krmit Vořecha, brousit meč a opravovat rozbitou zbroj. 

Pravda, nebyl jsem nucen lovit. Na začátku, kdy by se mi to hodilo, jsem neuměl střílet. Když jsem se to trochu naučil, už pro mě bylo rychlejší a jednodušší kupovat jídlo v obchodě. Byliny na alchymii jsem také sbíral jen na samém začátku.  Nebyl jsem schopen najít v lese rulík a vraní oko, a bylo rychlejší a jednodušší si byliny nakoupit.

Oproti prvnímu dílu mi přišlo, že je ve hře méně různých schovaných truhel s poklady. Víc jsem si hledání užival na Trosecku, které je členitější a hledal jsem tam Bruncvíkovu zbroj. Kutnohorsko jsem vlastně neprohledával vůbec.

Kutnhorské podzemí jsem taky prolezl jen v rámci questů. Protože jsme nekradl, nevyužíval jsem možnosti proplížit se do domů sklepem. 

Jasně, trochu mě otravovala herní ekonomika, kdy jsem měl koně naloženého brněním v ceně nad 2000 zlatých za kus, a nejbohatší obchodnci v Kutné Hoře měli mizerných 800 zlatých. Ano, hra nebyla moc vybalancovaná a už od příchodu na Kutnohorsko jsem se moc nezlepšoval, protože jsem měl plátovou zbroj a s mečem jsem to dost uměl. Trošku mě mrzelo, že Šedivka je nejlepší kůň ve hře a fakt nemá smysl snažit se shánět jiného, lepšího koně (ano, při příštím průchodu si vezmu Herynka a budu usilovat o Písečáka).

Celou dobu jsem si pobyt ve středověku totálně užival. Byla to jízda od začátku do konce. Natočil jsem 155 hodin, hra mi hlásí 122 hodin čistého času. Spoustu pasáží jsem si procházel vícekrát, abych vyzkoušel různé možnosti děje, znovu si užil cutscény a natípal screenshoty.

Pár lidí si na Internetech stěžovalo na plytký konec hry. Pravda, je tak trošku bez silné katarze. Scéna finálního rozhovoru s rodiči a s Rackem Kobylou je až příliš podobná prvnímu dílu a není v tom zas tolik emocí. Při scéně s Markvartem a při útoku Joštovy armády je emocí vrchovatě, ale to není úplný konec. 

Já to tak nevidím. Mě konec nevadí. Navíc tu jsou dvě skvělé scény v titulcích, které lze rozhodně brát jako super závěr.

Jasně, kdyby byla na konci hry nějaká cutscéna s Ptáčkem nebo s Kateřinou, možná by to působilo o chlup lépe. Ale to je takové, co by kdyby. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby hra měla víc možných konců. Což tak trochu má, pokud osud Aulitze a Samuela budeme brát jako konec. 

Pár bugů jsem ve hře zažil. Naštěstí žádný z nich nebyl game breaking bug a všechny questy mi šlapaly bez problémů. Hra mi párkrát spadla. Grafických glitchů jsem pár viděl. Doskakování textur, problikávání high level textur nebo stínů hlavně v Kutné Hoře, pár zmršených animací (ano, Oto z Bergova, mluvím o tvém kývajícím se pásku), blesky a déšť v podzemí. Nic z toho ale nebylo game breaking.

Párkrát mě potrápil crime system, kdy hra usoudila, že jsem spáchal něco nezákonného, i když jsem si ničeho nebyl vědom. Párkrát mi naopak prošlo vloupání před očima obyvatel - což by asi tak docela nemělo. Crime system je obecně docela přísný.

Hra mi běžela totálně plynule ve 4K na 60 FPS na Ultra, se zapnutým FSR. DLSS mi trochu blblo, hlavně u světla skrz stromy. Mrzelo mě nepovedé nasvětlení očí a úst při některch rozhovorech, když mluvící postava seděla před oknem. A blikání světla při alchymii. 

Čtyři dny poté, co jsem hru dohrál, se objevil Patch 1.2, který spoustu věcí vyřešil. Zdá se, že je stále ve hře problém s rozeznáním noclehu v hospodě, když hráč odjede zpět na Trosecko a pak se vrátí do Kutné Hory. Jsem si ale jistý, že to Warhorse spraví.

Líbilo se mi kování i alchymie. Je to super. 

 Říkal jsem si, jestli hře přece jen nestrhnout jeden bodík za glitche a technické problémy. Přesně tohle hře vytkl Zdeněk Princ v recenzi na Vortexu (kromě dalších věcí, se kterými zásadně nesouhlasím - jako jsou strnulé animace, nejasný systém automatického ukládní a dialogy nedržící pohromadě a český dabíng. WTF? To prostě vidím jinak.)

Jenomže. Výjimečné kvality všeho ostatního technické problémy prostě převáží. Poznám geniální dílo, když se mi dostane do ruky. A tady jsou některé kvality bezkonkurenční - příběh, postavy, už zmíněná hudba, cutscény, scénář, vizuál. A hlavně a především, imerze. Herní svět, ve kterém mě baví být a žít.

KCD2 je hra, která mě chytla a nechce mě pustit. Mám chuť teď hned začát druhý průchod. Jen silou vůle se držím, abych se do toho nepustil. Chci si počkat na všechna DLC a na Hardcore mód. Ukažte mi jiné dílo, které takhle funguje. Míra imerze a to, jak jsem se s herním světem sžil, je srovnatelné jen s Red Dead Redemption 2 a možná se Zaklínačem 3.

 

Sečteno a podtrženo, není o čem debatovat. Za mě má KCD2 jasných 10 z 10. 

KCD2: Post scriptum

V titulcích jsou vložené dvě geniální cutscény. První je příběh o tom, jak Jan Žižka z Trocnova přišel o své první oko. V hlavní roli je ožralá Čertova smečka a ještě víc ožralý Suchý Čert.

 

Čert si zahrál na Viléma Tella.

Tentokrát to pro Jana Žižku nedopadlo dobře.

 

Druhá geniální scéna z titulků ukazuje Zikmunda Lucemburského, když se dozvěděl, že Žižka ukradl stříbro, v Itálii se vylodil pretendent na uherský trůn a Kumáni vypálili vesnici paní z Valdštejna. 

Nejlepší část této scény se odehrává za zavřenými dveřmi, kde Zikmund řve vzteky a nadává na vzpurné Čechy.

Pak se otevřou dveře a Zikmund s dokonalým sebeovládáním a královským majestátem velí k odjezdu do Uher. 

 

KCD2: Konec

 Prošel jsem se po tvrzi, promluvil s přáteli a se sirem Hanušem.

Pak jsem šel na kopec. Sedl jsem si do trávy a usnul.

Ve snu mě navštívili rodiče. Tak trochu bilancovali. 

 Nesoudili mě ani tak za pomstu na Ištvánovi, Vaquelinovi a Markvartovi. Spíš jim vadilo, kolik jsem zabil lidí a že se ze mě stal zloděj a lapka. No a to jsem kradl jen minimálně. A lapka jsme po mém nejlepším soudu nebyl. na cestách jsem nepřepadl nikoho.

 

V tomhle rozhovoru je možné si vybrat, jakou budoucnost by si Jindra přál. Stát se měšťanem v Kutné Hoře, kovářem, žít na vesnici, oženit se s Kateřinou nebo s Rosou - anebo zůstat po boku Jana Ptáčka. 

Při prvním průchodu jsem rodičům řekl, že ničeho nelituji. byli z toho vysloveně zklamaní. Zkusil jsem to znovu a řekl jim, že toho lituji. Přijali to.

Pak mě probudil můj rodný otec Racek Kobyla. Následoval podobný rozhovor jako s rodiči - jen méně emotivní.

 

Zeptal se, jaké mám dalš plány. Tady se nabízí několik voleb. Pokud s Jindra vybere dobrodružství nebo cestu vojáka, Racek mu meč vrátí. ten se pak dá překovat na nejlepší meč ve hře. Pokud si však Jindra vybere pokojný život, Racek si meč nechá.

A to je konec hlavního příběhu.