Elden Ring je bezpochyby výjimečná hra. Spousta lidí to nadšeně hraje roky. Slyšel jsem rozhovor s Viktorem Bocanem z Warhorse, kde prohlásil, že to dohrál 16x s různými postavami.
Mám problém s jinou věcí. Hra je hodně náročná. Na každém bossovi se člověk klidně zasekne na půl hodiny, nebo taky na čtyři hodiny. A upřímně, tolik času nemám - a ani mě to nebaví. Při boss fightech člověk musí být neustále ve stresu a v napětí. A být vyšponovaný dvě tři hodiny není nic pro mě.
Druhá věc je příběh. Nějaký ve hře je, v náznacích poschovávaný v nejrůznějších artefaktech. Rozhovory s NPC jsou ve šroubované archaické angličtině a nikterak mě neoslovují. Příběh je ve hře doslova navíc, rozhodně to není nic, co by hráče nějak táhlo dopředu. A já mám příběhy rád, Takže příběh Elden Ringu vnímám jako "pobij všechno co potkáš, abys vyleveloval a mohl sejmout Malenii a Mohga". Spoustu těch nejvíc cool věcí jsem si musel najít na Internetu, ve hře bych na ně nejspíš nepřišel.
A pak je tu ta třetí věc. Elden Ring strašně tlačí na pilu. Je to horror, hrůza, abominace. Bossové jsou příšerní až úchylným způsobem: mutanti, ze kterých vyrůstají končetiny. Příšery s chapadly jako Cthulhu. Zmar, smrt, zatracení.
Finální boss ve Volcano Manor, spolknutý obřím hadem - ten had ještě vypadá normálně, ale po zabití hada z něj vyrostou nohy a ruce a z tlamy vytáhne obří meč obrostlý krvavými končetinami. Tak si říkám, jak chorý mozek dokáže takovouhle hrůzu vymyslet. Inu, Japonci. Jako, já to dokážu přijmout, ale fakt mě to neoslovuje. A není to jen o bossech: i při relativně klidném cestování po mapě na hráče neustále útočí hudba a zvuky vyvolávající úzkost. Ano, dokážu to hrát - ale neužívám si to. Takhle si zábavu nepředstavuju.
Takže upřímně - jediné, co mě ve hře drží, je zarputilost, že to přece dám, když už jsem se dostal takhle daleko.
Vážně si nejsem jistý, jak dlouho mě moje zakousnutí ve hře udrží.
Příspěvky
